ŠIROKÉ ROZTEČE U OBILOVIN A LOKALIZOVANÉ HNOJIVO PŘI SETÍ: FUNGUJE TO!

Většina hlavních oblastí pěstování obilovin v Kanadě používá techniky bezorebného zpracování půdy v kombinaci s širokými řádky a lokalizovaným hnojením dusíkem při setí. Pokusná farma Indian Head rovněž prokázala výhody setí do vysokého strniště, které podporuje vzcházení v suchých podmínkách.

V provincii Saskatchewan, která produkuje téměř 60 % kanadské pšenice a je také na prvním místě v produkci olejnin (řepky), je přímý výsev zřejmě nejrozšířenější technikou používanou zemědělci. Totéž platí i pro východní Kanadu, kde se v Québecu zdvojnásobila plocha bezorebného setí, což lze částečně přičíst vládním dotacím, které tyto postupy od roku 2009 silně podporují.

Ve studii Guy Lafonda a kol. bylo prokázáno, že konfigurace „38 mm (vzdálenost mezi osivem a lokálním hnojivem) x 19 mm (hloubka)“ poskytuje dostatečnou jistotu z hlediska vzcházení plodin a příjmu živin.

Zemědělci jsou však k zavedení přímého setí nepochybně motivováni i jinými kritérii, a to závažnými organizačními omezeními spojenými s velikostí farem (rozsáhlé farmy v Saskatchewanu mají průměrnou rozlohu 1 668 akrů, tj. 667 ha) a omezeným časem, který je k setí k dispozici. 90 % osevů probíhá na jaře, přičemž se využívá rotace jarní pšenice/jarní řepka (GMO)/ječmen/hrách. Seje se po náročných zimních podmínkách (které trvají téměř šest měsíců v roce), jakmile rozmrzlá půda dostatečně vyschne, zpravidla od poloviny dubna... Příležitost k setí je za dobrých podmínek krátká, pouze 10 až 15 dní. V takovém kontextu (velké plochy, zkrácené okno pro zásah) musí být setí a další operace provedeny rychle. Přímý výsev se stal normou v 80. letech 20. století a nyní se používá téměř všeobecně, stejně jako lokální přihnojení při výsevu. V roce 2011 se v Saskatchewanu používaly techniky bezorebného zemědělství na 70 % obdělávané půdy a v celé zemi na více než polovině osevní plochy.

Masové zavádění těchto technik je také důsledkem eroze, která je výsledkem kombinovaného působení hlubokého obdělávání půdy a klimatických podmínek (mráz a tání) v kombinaci s větrem, který ohrožuje velké rovné plochy. V některých oblastech (zejména v Manitobě), kde je půda velmi jílovitá a mokrá, se stále provádí lehké zpracování půdy, aby se urychlil proces vysychání.

Další výhodou přímého setí je, že osivo je umístěno více na povrchu půdy, takže se lépe zahřívá a rychleji vzejde. Zbytky navíc chrání mladé rostliny před chladem, což je v těchto částech světa nesporná výhoda...

U všech plodin je vzdálenost mezi řádky obvykle 12 palců (30 cm). Tato vzdálenost se v průběhu času postupně zvětšuje. Z počátečních 15 cm se zvětšila na 25 cm a poté na 30 cm, aby se lépe hospodařilo se zbytky po předchozí plodině. Výsev do strniště (tím spíše, pokud je ponecháno vysoké, kolem 30-35 cm) má také příznivý vliv na několika úrovních: působení větru je zde méně citelné a lépe se zachovává chlad a vlhkost půdy (což je v suchém klimatu nezanedbatelná výhoda), což vytváří lepší podmínky pro vzcházení. Výsev do strniště však přináší několik obtíží, zejména problémy se zacpáním secího stroje, které lze překonat zvětšením vzdálenosti mezi řádky. Jedním z předpokladů, které vedly k zavedení větší vzdálenosti mezi řádky, bylo, že tato vzdálenost nabízí větší výnosový potenciál u obilovin. Řada studií ukázala, že je možné použít větší rozestupy, aniž by došlo ke ztrátám na výnosu zrna.

Půdním typem na pokusné farmě je černozem s 63 % jílu, 27 % hlíny a 10 % písku.

Výsev v širokém rozestupu na vysokém strništi

Tříletou studii (2009-2011) provedl na pokusné farmě Indian Head v Kanadě (Saskatchewan) Guy Lafond, agronom AAFC (Agriculture and Agri-Food Canada, vládní instituce). Cílem této práce bylo studovat vliv různých roztečí řádků v kombinaci s různými dávkami dusíku na porost ovsa. Pokusná farma chtěla využít výhod setí do vysokého strniště, zejména v polosuchých oblastech kanadských prérií a severních Velkých plání, a vyhnout se problémům s výsevem spojeným s posklizňovými zbytky použitím větší rozteče. Během tří let byly zkoumány čtyři typy roztečí od 25 do 40 cm a pět dávek dusíkatých hnojiv (od 20 do 120 kg/ha N). Nejběžnějším postupem bezorebného zpracování půdy na kanadských prériích je aplikace všech potřebných NPK hnojiv v době jarního setí. Hnojivo se aplikuje do postranního pásu v blízkosti osiva nebo do meziřádku, v závislosti na použitém systému. Dosud nebyla provedena žádná studie, která by zjišťovala účinky hnojení nad rámec rozteče 30 cm. Cílem této studie bylo také prozkoumat možné interakce mezi roztečí řádků a proměnlivými dávkami dusíkatých hnojiv (ve formě močoviny) na vývoj rostlin, produkci biomasy, obsah dusíku a fosforu v zrnu, výnos a kvalitu zrna u bezorebně založeného ovsa. Se zvětšující se vzdáleností mezi řádky se pásy hnojiva koncentrují a v konfiguraci hnojeného pásu umístěného mezi řádky obilovin se vzdalují od řádků výsevku. Pokus se skládal ze čtyř typů roztečí (25, 30, 35 a 40 cm) spojených s pěti dávkami dusíku ve formě 46 % močoviny (20, 40, 60, 80 a 120 kg N/ha). Také zvětšením rozteče řádků z 25 na 40 cm se množství hnojiva aplikovaného v postranním pásu zvýšilo o 60 %. Výsledky ukázaly, že porost a vývoj rostlin byly ovlivněny nejen roztečí řádků, ale také rozdíly v závislosti na roce (připisovanými rozdílům v půdní vlhkosti). Obecně bylo při přechodu z rozteče 25 cm na 40 cm zaznamenáno snížení počtu rostlin přibližně o 10 %.

Zatímco od 40 cm výše byl v průměru pozorován pokles výnosu, u rozestupů 25, 30 a 35 cm nebyl zjištěn žádný významný rozdíl. Při nejnižších dávkách dusíku nebyl zjištěn žádný rozdíl ve výnosech v závislosti na rozteči, ale při dávce 40 kg/ha byly výnosy nižší při rozteči 35 a 40 cm. Kromě toho bylo u dávek dusíku vyšších než 60 kg/ha v letech 2010 a 2011 pozorováno lámání stonku přibližně na třetině stonku před sklizní. Optimální dávka dusíku v pokusu tedy byla 60 kg N na hektar.

Výsev do strniště nabízí v kanadských podmínkách řadu výhod: působení větru je zde méně citelné, svěžest a vlhkost půdy jsou lépe zachovány, což v konečném důsledku vytváří lepší podmínky pro vzcházení.

Závěrem, výsledky této studie potvrzují proveditelnost širokého rozteče řádků až 35 cm v kombinaci s hnojením v bočním pásu u ovsa. Podobné výsledky přinesly i další studie u jiných obilovin.

Studie provedená na pokusné farmě Indian Head dokazuje, že „širší rozteč řádků je možná, což umožňuje využít výhod setí do vysokého strniště. Kromě toho širší rozteč znamená, že široké secí stroje mohou být taženy se stejným množstvím energie, což vede k rychlejšímu setí. Dochází také k menšímu narušení půdy a snížení celkové spotřeby paliva." Jiná studie (Cutforth et al., 2011) rovněž ukázala, že výnosy obilovin a účinnost využití vody u řepky, luskovin a jarní pšenice se lineárně zvyšovaly s výškou strniště (v rozmezí od 0 do 45 cm v suchých podmínkách). Ponechání vysokého strniště také usnadňuje sklizňové operace, protože je zde méně rostlinného materiálu, se kterým musí kombajn manipulovat, což snižuje celkovou energetickou náročnost a zároveň urychluje celkovou sklizňovou operaci... a pomáhá zajistit lepší kvalitu zrna. Vysoká výška strniště také pomáhá lépe zadržovat sníh, což má vliv na lepší doplňování zásob vody v půdě

Překlad: Radim KUŽEL, Obchodně technický zástupce pro mechanizaci a SoilTEQ, SOUFFLET AGRO a.s.
Zdroj: LARGES ÉCARTEMENTS SUR CÉRÉALES ET AZOTE LOCALISÉ AU SEMIS : ÇA FONCTIONNE !